Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Meggie navždy!

Jako dítě nad tím člověk neuvažuje. Vlastně Vás to ani nenapadne, protože jste dítě, které si domů přinese kočičku nebo jakéhokoli jiného domácí mazlíčka. Najednou máte doma zvířátko, se kterým si hrajete a ono roste stejně jako vy. :) Jako dospělý člověk už se na to ale koukáte trochu jinak. 
Nejen, že si to malé, roztomilé koťátko přinesete domů, ale vy mu koupíte pelíšek, spoustu jídla, tuny steliva a co na tom, že vyměknete a tohle boží zvířátko se svámi válí v posteli. Očkování, odčervění, přípravky proti klíšťatům...Vždycky, když je venku špatné počasí, zima nebo moc teplo, vezmete ho pod své krovky domů. Jezdíte s ním na veterinu, snažíte se ho vychovat, krmíte ho, hýčkáte ho a sledujete, jak z toho koťátka vyroste velká, kamarádská, mazlivá kočka. :)
A vy ji milujete, protože je jako Vaše vlastní miminko, Vaše dítě.
Nejnovější příspěvky

Co teď...?!

Mám lidi v podezření, že si pro sdělování zásadních novinek vybírají ty nejhorší okamžiky. Vypustí na Vás takovou to informaci jako ránu z čistého nebe. V jednu chvíli se smějete a v té druhé přímo slyšíte, jak Vám v hlavě šrotují kolečka. Naneštěstí nejste v situaci, abyste se mohli zamyslet aniž by si toho nikdo nevšiml a když už Vás napadne vyslovit svůj názor, tak na to jednoduše není prostor. Tak to v sobě dusíte, všechno si v hlavě přehráváte pořád dokola. Napadá Vás tisíce správných myšlenek a miliony těch špatných. Oči se Vám plní slzami, jste naštvaní a veškerá nálada je fuč.


Jednou cizí člověk, navždy cizí člověk!

Nezáleží na tom, jako dlouho dotyčného znáte, jak dlouho se přátelíte nebo jak dlouho společně pracujete. Jednou to byl cizí člověk a věřte mi, ať už se k Vám chová, jako že jste nejlepší přátelé a jak je děsně hodný člověk, když přijde do tuhého, asi je to nějaké pravidlo či co, ale pokaždé se nakonec zachová jako svině. A v té chvíli Vám dojde, že to byl stále cizí člověk a vlastně jste ho vůbec neznali, protože ten člověk, o kterém jste si mysleli, že ho znáte, by jednoduše nikdy v životě nic takového neudělal.
Je až s podivem, jak snadno a rychle Vás dokáže člověk zklamat. Tím myslím opravdu hluboce zklamat. Po té lidské stránce. A nejhorší je, když se ten člověk chová, jako by se nic nestalo. Ne, nemám mu za zlé to, co udělal, ale způsob, jakým to udělal! Jak se zachoval!
Jediné, v co doufám je, že už toho člověka nikdy neuvidím a pokud se náhodou stane, že se potkáme, tak asi nebudu zrovna ta nejmilejší osoba na světě. Vlastně.... má co chtěl že?
Živote, živote, co jsi mi to za…